"Darujme se a nechme se obdarovat"

Když nad tím přemýšlím, celkem ráda rekapituluji :) a tak jsem se po delší odmlce rozhodla sem napsat. Zítra to bude přesně 1 měsíc, kdy jsem prožila svůj „den D“ skutečný, nádherný a až po okraj prožitý den. Ne, 20.června 2010 jsem neměla ani svátek ani narozeniny, ani jsem se například nevdávala :) ale vlastně (ať už vám to bude znít k téhle události jakkoli „zvláštně“) jsem něco podobného jako takovou malou svatbu prožila.

Přijala jsem totiž pečeť Ducha svatého – byla jsem biřmována.

Hmm, možná trochu zvláštní, čekat s přijetím takové svátosti, svátosti „dospělého křesťana“, až do svých 23 let. (Pokřtěna jsem byla když mi bylo rovných 20 dní, k 1. sv. přijímání jsem šla v 7 letech a s biřmováním si dávám takhle na čas…) Víte, ale stálo za to počkat…;o)

No, i když ono to moje 1.sv. přijímání nebylo tak úplně 1. :) U nás ve Starém Městě bylo vždycky málo ministrantů –kluků, takže od určitého času jsme začaly ministrovat i my holky (já asi v 6 letech.) A při jedné mši sv. když kněz začal podávat sv. přijímání se najednou všichni ministranti zvedli a šli :) (Byla jsem v té době nejmladší a taky jediná, která zatím nebyla u 1.sv. přijímání). Nevím už přesně jak se to tenkrát stalo, ale když se zvedli všichni, tak samozřejmě i já a když se postavili do řady, tak já samozřejmě taky a než mi došlo co se děje a než jsem stihla říct, že já ještě ne –přijala jsem Pána Ježíše i já… (skoro se tu bojím dát smajlíka :) Z vyprávění vím, že když mě mamka viděla, prudce se zvedla v lavici, ale už jaksi nestihla zareagovat. Po mši pak přišla za mnou do sakristie a tvářila se hůř, než když jsme ji s bráchou rozbili balonem vázu po babičce (kopali jsme si tenkrát v obyváku :)) a tak jsem tušila, že je zle-a bylo :) šly jsme na kobereček k panu faráři :) respektive mě mamka víceméně tlačila před sebou :D Řekla mu co se stalo a otec Petr, který viděl můj vylekaný výraz si ke mně klekl, nádherně se na mě usmál a řekl "Beátko, běž a moc poděkuj Pánu Ježíši za tak velkou milost –za to, že jsi ho přijala do svého srdíčka." Mamce se očividně ulevilo a já  jsem si pořádně oddychla :) ale zároveň jsem cítila, že se stalo něco-něco moc důležitého i když jsem tenkrát ještě nebyla schopna vnímat přijetí Pána Ježíše tak, jak jej vnímám dnes.

Tak jsem zase na sebe něco práskla :D ale abych se vrátila ke svému Biřmování. Tak moc jsem se na ten den těšila –hodně jsem toho o tom, co vlastně znamená „být biřmována“ - přijmout pečeť daru ducha svatého přemýšlela. Taky jsem si více a zásadně uvědomila, že moje tělo je chrámem ducha svatého – moje tělo, je jeho chrámem! To je zodpovědnost „jak mraky“ :) Někdy si tak říkám, hm, duchu sv. jak se asi u mě cítíš …ty myšlenky, ta slova, skutky… Od toho dne si ale i více uvědomuji, že „já jsem v Božích očích někdo“, protože ON mě miluje a dal mi PEČEŤ SVÉHO SVATÉHO DUCHA –toho, který je láskou mezi Otcem a Synem. A nejen to, dostala jsem spoustu milostí sv. ducha –když né konkrétní odpovědi na moje konkrétní (někdy pro Pána asi i legrační) otázky, tak nádherná zaslíbení a jedno z nich – to teda je :) Uvědomila jsem si, že když uvěříme, ale skutečně, bez našich pochybností, bez našeho rozumování a úvah, tak Pán svá zaslíbení plní, ať se z našeho hlediska zdají jakkoli nereálná a nemožná – vždyť Bůh je Bohem „nemožností“ a to nejsou jen slova – to jsou fakta, to je realita. Na nás je jen věřit…;o)

A dostala jsem toho samozřejmě mnohem víc ;o) – najednou mi nedělá takový problém se přemoct a jít udělat něco, co nedělám ráda (třeba vysypat koš :D) nebo nějak pomoci kde vím, že je mě třeba i když se mi nechce a můžu říci ne. Jsou to celkem „malé věci“, které, ale tvoří celý náš život. Kolik velkých věcí v životě zažijeme? No myslím, že moc ne, ale těch malých –těch je hafo :) z těch se sestává celý náš život.

A teď si třeba říkáte, no jo, jenže já takové dary nemám, já nic takového nezažívám - zkuste se nad tím zamyslet - ale vážně ;o) Třeba máte dar přátelství nebo dar usmiřování nebo dokážete říct v pravou chvíli co je třeba nebo naopak dokážete naslouchat nebo třeba všechno dohromady :) Někteří miláčkové boží se i třeba „jen“ pomodlí a jejich tým díky nich vyhraje zápas :D

Každý, ale úplně každý máme své dary - jsou tak jedinečné pro každého z nás, jak jsme pro Boha jedinečnými i my. Lidé kolem nás potřebují naše dary a my potřebujeme zase ty jejich. Tak se nebojme - "Darovat a taky (a to je neméně důležité) nechat se obdarovat."