Konec EURA 2008...

Co je na tom nadpisu zajímavého? Mohla by to být řečnická otázka :) Vždyť EURO teď hýbe celým světem, respektive co se týká ČR – hýbalo... Řeknu vám zcela upřímně, že i když nejsem žádný fotbalový fanda, dneska mi to přišlo nějak líto… Ale nenechte se zmýlit, nešlo jen o zápas – měla bych ale začít pěkně od začátku.

 
Tak na úvod si asi dokážu představit reakci svých „fotbalových přátel“ pokud zabloudí na můj blog a uvidí nadpis Konec EURA 2008. Co tak ta Bea o EURU a fotbale asi může napsat, vždyť o tom nic neví. Jó, tohle je jenom moje domněnka, možná se pletu, ale… :) Kdyby to tak bylo, nedivila bych se jim, protože o fotbale fakt nevím skoro nic. Ale už nějakou dobu se snažím zjistit, co je na něm tak WOW! Proč tomuhle sportu „propadá“ tolik kluků? Proč někteří muži dokáži mluvit o fotbale s takovým citem a láskou, že by se možná ani nemohli divit, kdyby zrovna na tuhle hru která prý sice „Nemá logiku, ale má smysl“ (citace kamaráda-fotbalisty) jejich ženy začaly „žárlit“ ;o) Říkám to s určitou nadsázkou a vlastně si myslím, že je až příliš snadné říct, že celá hra spočívá jen v honění se za "kulatým nesmyslem“ jak poslední dobou slýchávám od svých kamarádek. Zřejmě to plyne z nepochopení a nepoznání (převážně nás žen) určitého „fotbalového kouzla“ ;o) A VŮBEC, PROČ MUŽI FOTBALU PŘÍKLÁDAJÍ TAKOVOU VÁHU???

Dneska jsem se ve Vsetíně účastnila skvělého koncertu Matta Redmana  a Hillsongu. Byla to na můj vkus sice až moc mega akce, ale hráli skvěle, měli jsme nádhernou možnost otevření se Pánu v modlitbě a prostě M. R. je sympaťák, takže na nás dobře zapůsobil a dokonce si s sebou donesl vlajku ČR, taky klobouk a když řekl, že dneska bude fandit našemu týmu, tak se samozřejmě dočkal obrovských ovací. Jenže ejhle - nevyhráli jsme… A tak mi přišly na mysl slova jednoho borce z Hillsongu (už nevím jeho jméno :o) když nás vyzval, abychom co nejhlasitěji v určitou chvíli chválili Pána, aby se tahle fotbalová hala rozezněla silnějším jásotem, než kdy dříve při jakémkoli fotbalovém matchi. Když odpočítal a všichni začali křičet, tleskat a pískat, tak mě napadlo, že je asi dobře, že je nebe tak vysoko nad zemí, protože jinak by Pán zřejmě ohluchl ;o) Ale vážně, když si uvědomíme, jak kolikrát dokážeme „vyšilovat“ třeba právě kvůli fotbalu, (ale není to jen o něm) jak to všichni prožíváme a jak moc se nás (pánové promiňte mi ten výraz ;o) nepodstatné věci dotýkají…

Cestou z koncertu domů jsme si v autě pustili rádio a najednou slyšíme křičet góóól, ano euforie zaplavila i nás :) Vedeme 1:0. Když jsem pak přijela domů a uviděla na pohovce vedle sebe (úplně ve stejné pozici) sedět Peťu@Petiu ;o) (taťka a „švagřík“) tak se mi chtělo smát ;o) Levou rukou se opírali o koleno, pravou měli pod bradou, skoro nedýchali, hypnotizovali TV a prostě nevnímali. Myslím že nejhorší věcí která by se v tu chvíli mohla stát, by bylo vypadnutí proudu :) No a pak už to šlo šupem, všichni jsme asi viděli jak naši „dostali na zadek“. Ale řeknu vám, stačil mi taťkův zklamaný výraz, smutek který se mu zračil v očích a v tu chvíli mě napadlo, jestli vlastně někdy tyhle pocity prožíval i nad SMRTÍ A UKŘIŽOVÁNÍM KRISTA… Měla jsem chuť zakřičet PROHRÁLI JSME, ALE  JEŽÍŠ ŽIJE! - Neudělala jsem to, možná s notnou dávkou jistoty že nebudu pochopena  a pak taky že by to v tuhle chvíli nemělo asi smysl...

A zase mě napadlo:“Marnost nad marnost, všechno je marnost…“ Teď si dovolím asi hodně, ale přesto - svět se nezboří z toho, že jsme nepostoupili. Po určitém čase nás to jakýmsi způsobem přejde, i když chápu, že pro většinu fanoušků to zůstane navždy smutnou vzpomínkou...

Dokonce dnes někdo možná ztratil smysl, ztratil svůj cíl. Ale tohle neslavné skončení EURA pro ČR a nejen to, třeba i nedobrovolné ukončení školy, vyhazov z práce, rozpad vztahu, tohle všecko nám může někdy připadat jako katastrofická událost, situace ze které těžko budeme hledat východisko. Ale v globále jsou to všechno JEN KRÁTKODOBÉ CÍLE!  KDYŽ ALE BUDEME MÍT HLAVNÍ, DLOUHODOBÝ CÍL A TO VÍRU, LÁSKU, ALE HLAVNĚ NADĚJI V KRISTU, PAK SE S KTERÝMKOLI ZTRACENÍM ČI NEDOSAŽENÍM KRÁTKODOBÉHO CÍLE VYROVNÁME SNÁZ…

JEN MÍT NADĚJI PEVNĚ UKOTVENOU V KRISTU.

Je to jako kmen stromu - dlouhodobý cíl - naděje v Kristu a větve které z něj vyrůstají - krátkodobé cíle. A tak když máme základ/kmen, pak i když se nějaká větev zlomí, stále máme kam jít, máme se koho držet a hlavně máme za kým jít… Žádný neúspěch nám nemůže vzít náš smysl života. Po žádném malém ale i větším selhání nemůžeme říct, že jsme ztratili smysl života, protože smyslem našeho života je ON.

Tak jako tři sestry – VÍRA, NADĚJE A LÁSKA. Víra a Láska jsou těmi viditelnými, podstatnými, těmi které jsou vždy vepředu. Zato Naděje jde nenápadně a pokorně za nimi. Ale když Víra a Láska už nemůžou, Naděje nabírá na síle a je schopna obě své sestry podepřít a vést. Ona se stává tou nejsilnější. Když už ztrácíme Víru a dokonce i  Lásku, tak ale pamatujme, stále máme NADĚJI!!!